Dálko daleká

Samson

1:KdAyž jde večer slGmunce chrápat zAa modrGmavej lAes,
zaplápolá zlGmatej západ, hnAed bych dGmo něj vlEez',
stAmýská se mi pEmo tý zemi, cAmo se skrejvá zEma horou,
zAmamířím k ní v Gokamžení svFou toulavou pEohorou.
R:DAmálko dDmalekEá, tAmuláků jsi láska DmodvěkEá,
jAmenom kdybys jCednu vadu nEeměla,
kdAmyby sis nás nCedržela Eod těla,
dAmálko, dDmálkoE, kAmoho zmámíš, tCen se nEačeká.
2:Táhnu pouští, bahnem, křovím, do červenejch skal,
táhnu k řekám oranžovejm, k zlatejm kobylám,
rychlík v barvě pomeranče míří k žlutejm horám,
až se vrátím zpátky k Manče, zlíbám ji a zvolám:
R:Dálko daleká, tuláků jsi láska odvěká,
jenom kdybys jednu vadu neměla,
kdyby sis nás nedržela od těla,
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten ti naseká.
3:Táhnu za ní přes pohoří sedmdesát let,
tam, kde západ tudě hoří, vorvanej jsem kmet,
zlatá země pořád couvá jak divoký zvíře,
jako panna nelíbaná směje se mý víře.
R:Dálka daleká tuláků je láska odvěká,
jenom kdyby jednu vadu neměla,
kdyby si je nedržela od těla,
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten tě voddělá,
dAmálko, dDmálkoE, dAmálkoE dAaleká ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:19:08.667+00:00
Výsledky hledání: